Aktuální informace, Amerika, Debaty a názory, Etické a humánní principy, Komentáře úvahy, Můj pohled na svět

No comment....
Šíření politické indoktrinace a zlovolné rasové teorie bylo a je součástí "politické korektnosti".Tento fenomén, podobně jako protestní hnutí v šedesátých letech - prostoupil do značné míry univerzitní prostředí a jak jinak také zachvátil i masu bojovníků za rasovou rovnoprávnost 
(propagující černý rasismus) která se projevuje hlavně konzumací drog a vydávání kriminality za společenský odboj.
Stejně jako v šedesátých letech se mnozí touto chorobou nevyléčitelně nakazili, viz končícího prezidenta Obamu a chamtivou politickou dychtivku Hillary Clinton. Nejhorším aspektem politické korektnosti není ale podle jejích kritiků její pošetilost ale nedostatek tolerance a snaha potlačovat svobodu projevu.

Klasickou ukázkou daného trendu se stal návod "Jak postupovat v případě slovních útoků" sepsaný rektorem Connecticutské univerzity Johneem Cesteenem a publikovaný v tamějším Studijním programu pro rok 1989-1990. Casteen ve svém příspěvku naléhal na černochy, Hispánce a studentky, aby hlásili představitelům univerzity všechny hanlivé poznámky, které zaslechnou.
Kompetentním osobám které pověřil vyšetřováním takových deliktů naopak nařídil se vyhýbat všemu co by mohlo nařčeným pomoci hájit svá práva. Když nastoupil do své funkce prezident Ronald Reagan čelil nesčíslným urážkám, posměškům a pomluvám právě z těchto kruhů, stejně jako dnes Donald Trump. Byl osočován z hlouposti, jeho inteligence byla přirovnávána k šimpanzovi a snobsky se k tomto jednání přiřadila i západní Evropa.

Rusové tehdy jeho nástup uvítali, byli si jisti, že tento "prosťáček" pro ně nebude žádnou překážkou v jejich agresivních plánech. Reagan ovšem dobře věděl, že mezery ve svých znalostech nahradí kvalitními poradci a že ho příroda vybavila zdravým selským rozumem a uvědomoval si že to hlavní je nelavírovat, mít jasný a seriozní politický cíl a přímočaře k němu směřovat. K tomu mu značně pomáhal i jeho smysl pro humor. Když jej škodolibě jeden reportér požádal o podpis fotky na které Reagan pózoval se šimpanzem, Reagan mu vyhověl a na fotku připsal: já jsem ten s hodinkami....

Dnes také vytahují zhrzení milovníci neúspěšné kandidátky neustálé odsudky Donalda Trumpa, asi nejvíce mimo mísu je osočení ze sexismu. Nebyl to snad právě Bill Clinton který v této disciplině dokázal udělat největší ostudu v celé historii Bílého domu? A nebyla to snad jeho žena Hillary která se jeho prohřešky zamazávala a jeho obětem vyhrožovala? Stejné je to i s ostatními invektivami na Donaldovu adresu. Zásadním charakterovým rysem levice všech podob je totiž její lhavost a překrucování skutečnosti. V britském deníku Independet patřící ovšem ruskému majiteli, vyšel okamžitě po prohlášení spolupracovníka Rudi Giulianiho, který byl směrem k Rusku dosti tvrdý a smázl opět ruské naděje o přátelství Trumpa směrem ke Kremlu, článek o radosti Ku klux klanu z volby "bílého muže".

Pominu fakt, že klan je naprosto bezvýznamná partička na úrovni milovníků vojenské historie, která nemá vůbec žádný vliv. Ale tento případ skloňují ve všech pádech právě Demokraté a ve své lhavosti nemluví o tom, že Klan vznikl v jejich prostředí a ze členů Demokratické strany. Když druhá nejbohatší světová ekonomika hned po velké Británii, společnost amerického Jihu, se v důsledku občanské války zhroutila a z bohatých Demokratů ovládajících Jih se stala ze dne na den bílá nuzota navíc čelící útokům osvobozených otroků a potupné vládě úředníků Severu, stala se jako každá vrstva ze dna společnosti náchylná k tomu se ztotožnit s extrémními a patologickými představami o fungování světa.

Tato názorová hnusota kterou propagoval její teoretik Marx, totiž učení o nerovnosti ras, nutnosti vyhubení těch které nejsou tomuto učení přístupní (holocaust) a nadvládu méně schopných nad schopnějšími se hluboce vryla do srdcí levičáků, americkou Demokratickou stranu nevyjímaje.

Divadlo Semafor nás nezajímalo. Veselé juchání pana Suchého a spol. “Pěstujte koťata” a “Na okně seděla kočka, venku štěkal pes” nás neoslovilo ani náhodou.

Momentky z cest 
Ještě jednou k Semaforu, slibuji že naposled….
Když jsem souhlasně přitakal k páně Varyšově (o kterém vůbec nic nevím) kritice Semaforu a pouze dodal, že toto divadlo produkovalo pouze komunální humor, nečekal jsem lavinu ublíženectví a urážek která se na mne sesypala. Inu, dotkl jsem se české ikony, produkující zábavu na světové úrovni. Přece každý správný Čech ví, že celý svět zajímá co se děje v srdci Evropy a tiše závidí naše kvality.

Musím přiznat, že jsem ve svém mládí patřil ke skupině které se říkalo chuligáni. Než jsme přišli ke svým prvním džínsám nosili jsme bohatě prošité plátěné “texasky” a vůbec obecné pohoršení vzbuzující oděvy. Vlasy jsme měli na ramena a lišili se od spořádaných chlapců a děvčat sdružených ve svazu mládeže. Vyznávali jsme rock n roll, náš idol byl Bill Haley a posléze Stouni, Joplinka, Animals, Hendrix a ostatní tehdejší hudební scéna Západu. Četli jsme americkou literaturu, obdivovali ve své blbosti beatniky a celou jejich subkulturu, četli Vladislava Klímu a jinou pěknou podvratnou literaturu.
Divadlo Semafor nás nezajímalo. Veselé juchání pana Suchého a spol. “Pěstujte koťata” a “Na okně seděla kočka, venku štěkal pes” nás neoslovilo ani náhodou. Prostě jsme nepatřili k té skupině, která si ráda společně zazpívala hezky česky, bavila se vtipnými hereckými etudami, společně se upřímně zasmála a freneticky tleskala při každém náznaku protirežimního dvojsmyslu, při kterých mělo obecenstvo spiklenecký pocit že patří k protikomunistickému odboji. Pak si druhý den koupili Mladý svět a možná Mladou frontu a zase poctivě a loajálně plnili své povinnosti a i když si občas zabrblali, věděli, ano - zítra bude líp. Ani vizuální stylizace pánů S+Š s jejich slamáčky a stylem nám nevoněla, ostatně mnohem později jsem zjistil proč, bylo to pouhá nápodoba operetního vídeňského herce Alexandra Girardiho, který ovšem opustil náš svět již v roce 1918, takže tento styl byl v šedesátých letech již poněkud uleželý.
Po Varyšově kritice se ozval i pan Suchý a mluvil cosi o bezprecedentním útoku na svou osobu. Dle mého skromného úsudku to byla zcela normální kritika ale pan Varyš ještě vyjma posouzení uměleckých kvalit současného Semaforu zmínil, že pan Suchý pobírá na dotacích pro své divadlo tuším sedm milionů korun, což je prý neporovnatelně více než dostávají jiná divadla tohoto typu. A jak jde o peníze je oheň na střeše. Možná že někomu přijde obdivuhodné, jak pan Suchý neustále zvedá už značně zvetšelý prapor Semaforu v čele armády která už není a v boji který už dávno skončil. Mně to přijde smutné, ale chápu že každý z nás si musí na udržení nějaké životní úrovně přivydělat.
Ale se Semaforem to bylo i trochu jinak, než jeho fanoušci vědí. Předesílám, že neobviňuji toto divadlo z prorežimních postojů a nějakého druhu kolaborace. Někdo by mohl namítnout že “Život je pro mne obnošená vesta” a “Kdyby tisíc klarinetů” by tomu nasvědčovalo ale byla to patrně jen normální úlitba jakých najdeme spoustu. Ovšem přes všechno peskování, komunistický režim toto divadlo více potřeboval než nepotřeboval. Byl to někdejší ministr vnitra Barák, v komunistickém světě velmi zvláštní osobnost, který aktivně podpořil divadlo Semafor, protože bylo třeba odklonit zájem mládeže od zhoubného působení západní kultury. Mám dokonce dojem že jsem patrně v knize “Ve znamení temna” autora Františka Augusty a někdejšího čs. špiona, četl, že zvuková aparatura a dva magnetofony byly Semaforu poskytnuty právě ministerstvem vnitra. Ale má paměť už není co bývala, a tak se omlouvám pokud tohle není přesná informace.
Existence Semaforu posloužila ve své době jako zdání jakési pseudosvobody a jeho barevně optimistická kulisa posloužila k odstínění svinstev které se odehrávala v temném pozadí.
Velmi se omlouvám milovníkům středního proudu české kultury že nevyznávám její hodnoty a neslintám blahem při poslechu Gotta, Pilarové, Suchého a jiných českých hvězd... promiňte, já prostě mám jenom jiný vkus a kultura chlemtačů piva mne neoslovuje....

Jindřich Čech, sociální sítě

Lidé se navzájem mnohem více potřebovali. Mladí potřebovali staré kvůli zkušenostem, hlídání dětí a staří zase potřebovali mladé, aby je živili. My jsme sociálním a důchodovým systémem tyto rodinné vazby rozvrátili.

Pečený králík, zelí jídlo domova
Max Kašparů: Dřív byly trojgenerační domy. Bydleli tam staří, mladí a děti. V mnohém to bylo pozitivní, že ty děti viděly vztahy, domácí práce. V jednom domě byl kovář otec, kovář děda, a ten chlapec už uměl řemeslo na základní škole, protože to doma všechno viděl.

   Viděl tam i určitou formu vztahů. Lidé se doma rodili. Lidé doma umírali. Tohle už dneska není. Dneska máme paneláky, kde je jedna rodina a ty vztahy jsou na dálku. Nejsou to vztahy pod jednou střechou.   Ale. Já jsem jako začínající lékař vždycky fandil těm starým a říkal jsem, jak je ti mladí utlačují. Nicméně jsem musel změnit názor.  
Ono s některými starými lidmi vyjít v jejich jízlivosti, v jejich zlobě, v jejich nekritičnosti, to si říkám, já ty mladý obdivuju. Já bych nekritizoval mladou generaci, jak se někdy chová vůči starším, protože i ti staří se ošklivě chovají vůči těm mladším.   A na druhé straně vidím přesný opak. Ti staří by pro ty mladé udělali cokoliv a ti mladí se k nim chovají ošklivě. Čili já bych doporučoval v první řadě toto nepaušalizovat a ono to tak bylo vždycky.

 Od mých prarodičů vím, jak těžko se v těchto dobách žilo. Syn si vzal nějaké děvče, otec s tím nesouhlasil, protože nepřinesla žádné věno, denně to měla na talíři, všichni tam žili v napětí, mladá byla usurpovaná od těch starých.   A potom se všichni zbožně v neděli sešli v kostele a zase bylo všechno pokrytecky v pořádku. Víte, já bych na tu minulost nehleděl jako na něco ideálního, k čemu bychom se měli vrátit.   Měli bychom vybírat, měli bychom selektovat. Ani tam nebylo všechno ideální a stejně tak je tomu i dneska.

Staří usurpují mladé, mladí zapomínají a týrají ty staré, ale asi to tak bylo v historii vždycky.



Zdroj: rozhlas.cz - Jaroslav Maxmilián Kašparů ve ordinaci v Pelhřimově, český psychiatr, teolog, řeckokatolický kněz a spisovatel

Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk.

Kraslice

Pro křesťany jsou Velikonoce především spojovány se vzkříšením Ježíše Krista. Na tyto svátky se křesťané připravují čtyřiceti denním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou.
Je to původně doba, kdy lidé toužící přijmout křest zintezivnili svoji přípravu. Po velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků "Seslání Ducha svatého", kdy se připomíná další událost.  Tyto svátky jara byly slaveny různou formou už u starých Slovanů a Germánů. Jako významné a již nábožensky organizované svátky se objevují poprvé u Židů.

Byly to svátky přesnic (pascha) slavené na památku vysvobození Izraelitů z Egypta vždy 14.dne měsíce nisanu. Svátek pascha (hebrejsky pesah = přejití, ušetření) je oslavou toho, že Hospodin, když hubil prvorozence v Egyptě, přešel a ušetřil domy Židů, které byly označeny krví beránka.  Velikonoce, jako svátky umučení a vzkříšení, patří k základním křesťanským pohyblivým svátkům. Ostatní pohyblivé svátky se odvozují vždy od data velikonoční neděle.

Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk. Toto pravidlo bylo vzato za základ a křesťanské Velikonoce (velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku.

 Svatý týden
Květná neděle
  Neděle, která bezprostředně předchází velikonocím. Oslavuje Kristův triumfální vjezd do Jeruzaléma několik dnů před jeho umučením. V liturgii svátku jsou význačné tři momenty: požehnání ratolestí, jež se odehrává mimo chrám, s průvodem celého společenství; čtení pašijí; slavnost mše svaté.

  Sazometná středa
 Tento den se vymetají saze z příbytků tj. domy se čistí a připravují na svátky.

Konkurující závažné choroby a vysoký věk jsou pro život nemocného mnohem větší hrozbou než karcinom – ten se pro pomalý růst „nestihne“ projevit.

Na pískovišti RZP je vždy plno!
Změna léčebného přístupu u rakoviny prostaty
Zhruba do konce 20. století byly všechny lokalizované nádory bez rozdílu léčeny aktivně. Tento intervenční přístup byl poplatný tehdejší úrovni znalostí o přirozeném vývoji CaP a nepřímo k němu napomohla i potřeba osvojit si nové operační postupy i techniky. RaPE (radikální prostatektomie) se v urologii stala mírou nejvyšší operační kvality a hlad po ní přesahoval oprávněnou poptávku.

Když se po letech zjistilo, že se ani ty „nejzlatější“ ruce a nejdokonalejší technologie nevyhnou nezanedbatelnému procentu komplikací (inkontinence moče, erektilní dysfunkce, rektální komplikace), a hlavně že 30 % mužů má po 5 letech a 50 % po 10 letech biochemickou (PSA – PSAR) recidivu, přišlo velké zklamání. Velmi znepokojujícím bylo i zjištění, že více než 50 % nemocných má indolentní CaP, který aktivní léčbu nepotřebuje. Naopak léčba tumorů tohoto typu je zbytečná, a nadto nemocného svými vedlejšími účinky (komplikacemi) poškozuje.

Spanilé jízdy za CaP ztratily opodstatnění, což ne všichni „rytíři“ akceptovali. Strategii „najdi a znič“ (seek and destroy), kterou provázela éra „ostrých nožů a přežhavených urychlovačů“, vystřídala nová kvalita „přesně zaměř a dostaň pod kontrolu“ (target and control). Jinak vyjádřeno, paušální léčbu (alibistické uděláme maximum a uvidí se) vystřídal racionální přístup.

Ten je výsledkem velmi podrobné analýzy biologických vlastností nádoru, vybalancováním efektivity léčby a jejích nežádoucích následků i zhodnocením stavu pacienta (věk a závažné choroby). I nadále zůstává onkologický princip – vyléčení nemocného s agresivním CaP, anebo alespoň jeho co nejdelší kontrola – základním cílem.

Konkurující závažné choroby a vysoký věk jsou pro život nemocného mnohem větší hrozbou než karcinom – ten se pro pomalý růst „nestihne“ projevit.

Rychlá tady neplatí. Urologie a praktikova péče.
Změnila se i kritéria hodnocení úspěšnosti léčby. Prvořadým je hodnocení onkologické, hodnocení průběhu léčebného procesu je až následné. Dřívější zájem o co největší počet „lokálně odléčených“ nemocných s minimalizací komplikací bezprostředně souvisejících s léčebnou metodou vystřídaly onkologické parametry (ovlivnění celkové anebo nádorově specifické mortality, prodloužení intervalu bez PSA a klinické recidivy, vliv na kvalitu života v souvislosti s léčbou atd.).
Komplexní zhodnocení povahy nádoru, s přihlédnutím k věku nemocného a jiným závažným chorobám, kterými současně trpí, je výchozím bodem. Musí vycházet ze závěrů velkých studií vedených na principu evidence based medicine.

Důraz se klade vedle onkologických kritérií na kvalitu života, a na snahu prodloužit život za každou cenu. Poslední slovo má vždy nemocný.

Léčebná strategie by měla být výsledkem vyváženosti dlouhodobého přirozeného vývoje většiny nádorů s eventuální potřebou aktivní léčby a s jejím potenciálně negativním dopadem na kvalitu života. To vše s přihlédnutím k věku nemocného a jeho celkovému zdravotnímu stavu.

Zcela nová situace staví zainteresované odborníky i nemocné do pozice, v níž novým prvkem je i aktivní účast široce s CaP obeznámeného pacienta, který v konečné fázi sám rozhoduje o způsobu léčby (informovaný souhlas). 
Ze strany lékařů vyžaduje, aby opustili překonané a respektovali nové. To klade vysoké nároky na neustálé sebevzdělávání a nutí vzít na sebe přiměřené riziko.

Ke škodě nemocných je, že aplikace nové strategie v praxi probíhá velmi liknavě. Naráží na nedůvěru k novým poznatkům a neochotu opouštět zažité a jisté. Složitost problematiky, nejednoznačnost závěrů, náročnost podrobného zhodnocení situace u každého jednotlivého nemocného a i přetrvávající alibismus vedou k tomu, že je ještě mnoho nemocných léčeno způsobem, který neodpovídá úrovni současných poznatků.

MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. přednosta Urologické kliniky 1. LF UK a VFN, vedoucí Katedry urologie IPVZ, Praha


Stamey: „…je to karcinom, kterým onemocní všichni muži, pokud budou žít dostatečně dlouho.“


Můj pohled na svět. Dobro a zlo. Tudy šly dějiny lidstva a psychopatie. Myslíte si, že zlo nepoznáte? Učte se poznat psychopaty!

Text článku je tak hrozný...jen anglická královna znamená sílu dobra a lásky
Marx - zbožňovaná bytost všech levičáků.

Jediným příslušníkem proletariátu kterého Marx opravdu poznal byla Helen Demuthová kterou Marxova rodina nazývala "Lenchen". Narodila se roku 1823 a v osmi letech se dostala k Westphalenovým - rodině Marxovi ženy Jenny. Měla nárok na stravu a střechu nad hlavou ale to za její práci služebné bylo všechno. Marxova tchyně ji pak ve věku 22 let "darovala" své dceři Jenny (stejně jako se prodávali otroci). U Marxových pracovala ze všech sil, vařila, uklízela, starala se o děti a hlídala rodinný rozpočet čehož nebyla její paní Jenny schopna. Marx ji nikdy nezaplatil ani penny.
Dokonce v době těhotenství své ženy si učinil z této ubohé bytosti svou milenku a přivedl ji do jiného stavu. Dítě které se narodilo zavrhl, nikdy se s ním nesetkal a dotlačil svého přítele Engelse k tomu aby dítě označil za vlastní. Tohle se mimochodem odehrávalo v bytě o dvou místnostech plném neskutečného nepořádku a špíny.


Marx nikdy nevstoupil do žádného výrobního zařízení či továrny. 


K zástupcům dělnictva, svým revolucionářským souputníkům choval nepřekonatelnou zášť. Setkal se s nimi poprvé na schůzi Německého dělnického spolku. Byli to disciplinovaní a kvalifikovaní dělníci, hodináři, tiskaři, ševci a jejich vůdce byl lesník. Nesdíleli apokalyptické představy jako Marx, který měl pro ně jen opovržení a byli pro něj jen střelivem do kanónů revoluce. Když Marx s Engelsem vytvořili komunistický svaz a pak zformovali Internacionálu, postaral se Marx ve svém intelektuálním snobismu aby socialisté z řad dělnictva nezastávali v těchto organizacích žádné vlivné pozice. Jeho nepřátelství k soukromému vlastnictví patrně pramenilo z toho, že žádný majetek neměl a nedokázal vytvořit. Náklady na svůj život si opatřoval jednak vydíráním vlastní rodiny a pumpováním svého přítele Engelse. Nebylo vždy jasné, zda Marx a jeho přítel Engels překrucují ve své literární činnosti fakta aby podvedli čtenáře, nebo zda obelhávali sami sebe. Marxovo systematicky nekorektní zacházení se zdroji vzbudilo pozornost na půdě Cambridgeské univerzity a ke konci 19. stol. bylo konstatováno, že rozdíly mezi skutečností a Marxovými citacemi vykazují snahu o překrucování a často jsou z citací pramenů vypuštěny pasáže které byly v rozporu se závěry ke kterým se snažil Marx dobrat. Méně korektně vysloveno, Marx lhal.
Marx byl prvním hlasatelem nenávisti, nutnosti zničení národů a tříd, prvním hlasatelem nutnosti holocaustu. Jeho apokalyptické, nenávistné učení pak realizovali jeho věrní socialističtí následníci, Lenin, Stalin, Hitler a Mao Ce- tung.



Jindřich Čech, sociální sítě


MENU:

1968 Accordeon Afrika Agáta Agrese Aktualne Aktuální info Alphaville Amerika AMICUS RES Amy McDonald Andrea Bocelli Android Anna Kurnikova Anna Netrebko Atavismus Automobily Autosalon Ave Maria Až na dno Básník zpěvák a genius doby Beatles Bez černý Blondie Bolesti v zádech Bon Jovi Bonnie Tyler Botnet Bubáci Bylinky Celtic Woman Cestování. Moře CICERO Cicero O stáří CZportal Čas pomoci Čas říci sbohem český folklor a tance Člověk a Nemoc Debaty a názory Déjá vu Dengue Dívka u řeky Dobro a zlo Dobromysl obecná Dobrý vtip Domov Dragoon Ride Duše Dvořák Ekologie Eliška Kaplicky Fuchsová Emoce a úžas Eric Clapton Erin Mc Carley Etické a humánní principy Etické principy Evergreen Evropská Unie Facebook Falcon Fejeton Forever Young Fotografie Gigliola Cinquetti Gigliola Cinquetti - Non ho l'età in 1964 with 16 years old. Google Groupthink Historical music Historie Hity Hlad Hlaváček jarní Hledání na internetu Holy Night Houby Humor Humor a vtipy Hybridní pohon Christina Aquilera Immanuel Kant Imunita kojení a spánek Indiánský systém Internet Internet a Google Chrome Internetové smetiště internetové úložiště Introvert Írán Iveta Bartošová J. F. Kennedy Jak na to Jak se loví jeleni Janine Jansen Japonsko Jaro Jaterní poruchy a životospráva Kámen Kanada Karel Kryl Kariera Kaštany Káva kávovar Kočičí dráp Kočka domácí Kočky Sobě Kodex komentáře úvahy Komunitní sítě Koně Korsika Král komiků Královská svatba Krásná dudačka Krásné ženy Kritika Krokonoše Kryl Zapření Petrovo Kultura Květy Kytara Láska Laughing babies [HQ] Léčivé rostliny Ledviny Legendy taneční hudby Lékař Lékař a bylinky Lékaři Letadla Lita Ford Loreen Majdan Máma Marie Rottrová Markéta Hejná Markéta Šichtařová Marlene Dietrich Marta Kubišová Medicina Megan Fox Melody Boys Měsíční svit Mince Mireille Mathieu Miss cizinka Mobbing Momentky a cesty Monitorovací přístroje Moře Motivace Motory Moudro Můj pohled na svět Mustafa Kemal Atatürk Muži Myslivost Na tom pražském mostě nedávejte srdce Negativní emoce Nemoci lidské nesvěřujte se News Nordic walking Noreply O dobrodiních O Evě a Adamovi O stáří O stupiditě Occamova Břitva Oregano Paměť Panorama hor Peníze Perská kočka Pes velký švýcarský Petrova Bouda Pie Jesu Pirati.cz Pirátství Pitná voda a jiné nápoje Počasí Podnikání Pohádka lásky Pohádky a my Policie Pomlázka Portal Poruchy osobnosti Práce práci Prevence Prostata Přátelství Předjaří Příroda Přítel Psychopatie Queen R.A.Dvorský Radujme se Radůza Rady a tipy Recepty a rady Recepty k vaření Relax Renault Report Rodina Rostliny Rostou Roxette Rusko Rušičky Rychlá péče RZP Řecko Santorini Sarah Brightman Sdílení Sellier&Bellot Sen Seneca Seneca Lucius Annaeus Senioři Sestry Allanovy Skupinová hloupost Skutečné příběhy Smartphone Smích a úsměv Snář o koních Sociální příčiny irracionality Sociální sítě Sokol Spam Spotřebitelské chování Srdce ze skla Stáří Strach Stres Střelný prach Svoboda Svobodní koně Symphony no. 9 Syrie Štěstí získává přátele Tanky a Ukrajina Tenkrát na Východě Terorismus Terra incognita The Beach Boys The Rubettes Time in The West Tipy a návody Toyota Trubači Trubka v hudbě Události na internetu Události ve světě Ukrajina USA Úvahy Úvod Uzené Úzkost Válka Vánoce Věda Věda a svět Vědomí a podvědomí Velikonoce Verše Videa Vilacora Violin Concerto Víra Vladimír Páral Vlasta Burian Vlaštovičník větší Volby Volkswagen Výzbroj WC STORY WCstory When I Fall In Love William a Kate Základ poznání Zázvor Zdraví Zdraví a pohyb Zelené Zelený Raoul Night Late Show Zemanta Zlato Změny počasí Žáby Žena je původce činu Židovské Život na dlani

Přejděte na další skvělé stránky autorů...

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...