Můj pohled na svět. Nemohu pane Štětino s vámi souhlasit, příspěvek který sdílíte je nekorektní, lživý a zavádějící... a odpovídám takto:

Cestování Isfahan, IRAN Bubáci.

Nemohu pane Štětino s vámi souhlasit, příspěvek který sdílíte je nekorektní, lživý a zavádějící... a odpovídám takto:

1. Muslim je stoupenec vysoce agresivního náboženství, který svou věroukou udržuje myšlení svých stoupenců v hlubokém středověku. Nebo snad pokládáte barbarské tresty jako je ukamenování, bičování a stětí za přijatelné? Považujete postavení žen v islámském světě za přijatelné?
 2. Lidé prchající před válku jsou sice lidé i když vypadají divně ale je s podivem, že se svých souvěrců neujmou sousední bohaté státy se stejnými kulturními zvyky např. Saudská Arábie.
3. Islámský stát Turecko násilně odehnalo uprchlíky od svých hranic a o jejich další osud se nestará... a je to snad naše povinnost? Vzhledem k neustále zvyšujícímu se počtu obyvatel země, jsou války a jiná neštěstí nyní i v minulosti zcela přirozeným regulátorem růstu populace. V každé učebnici biologie si lze přečíst jak končí přemnožené druhy.
 4. Miliarda muslimů na zemi může být jakákoli, je to jejich právo ale výhradně na svém území. Ovšem probíhající války a jejich forma, terorismus a jeho masová podpora poněkud zpochybňují jejich mírumilovnost a sympatie ke kulturním hodnotám západu.
 5. Tisíce uprchlíků kteří překročili Středozemní moře jsou hordy které snadno mohou rozvrátit křehké sociální poměry zvláště v nedospělém českém prostředí. Možná někteří nevyužívají náš sociální systém ale snadno se můžeme přesvědčit každý večer na Václaváku proč. Ti ubozí černoušci jsou totiž největšími prodavači drog.
6. Možná že většina cizinců u nás pracuje a platí sociální pojištění ale máme dosti početnou skupinu nezaměstnaných kterým tito přistěhovalci vlastně berou práci.
7. Stačí jen málo, aby se Turci, Egypťané, Maročané, Tunisané, Emiráťané, mnoho Indů nebo Indonésané stali našimi úhlavními nepřáteli a vrahy. I to zmiňované moderní Turecko jehož zakladatel Mustafa Kemal byl nepřítel islámu a mluvil o něm jako o odporném a zavrženíhodném náboženství, se dnes přiklonilo více k islámu a je podporovatelem různých násilnických islámských frakcí. Stačil by jen nějaký ortodoxnější představitel a jakákoli islámská země s radostí vyhlásí veřejně džihád, který dosud probíhá jen utajovaně.
Zmiňovaní Indové jsou muslimy jen v nepatrné menšině a bývá zvykem kdysi muslimskou část indického impéria pod britskou vládou nazývat Pakistánem, jak je ostatně jeho oficiální název. Tyto země drží na uzdě pouze skutečnost, že nemají žádné opravdové vlastní průmyslové zázemí a jsou plně odkázány na technickou produkci západu.
8. Sto tisíc lidí, kteří v EU hledají pomoc, je nepatrný zlomek populace EU ale jsou v drtivé většině nekvalifikovaní a jak je vidět z mnoha případů, např. Francie jsou automaticky podhoubím kriminálních činů. Nelze ani ignorovat skutečnost, že jsou také vážným zdravotním rizikem a jejich léčba jde na úkor místních plátců zdravotního pojištění. V cílových městech západu tito přistěhovalci vytváří gheta a jsou zcela závislí na sociálních dávkách. Jak může nějaká vláda vyžadovat od svých občanů občanskou disciplinu a loajalitu k systému když tito přistěhovalci takové občanské povinnosti zhusta ignorují.
9. Muslimové v Evropě žijí už 1300 let a byla období, kdy ovládali značnou její část. Ano ovládali, protože je islám agresivní náboženství a muslimové vedli proti Evropě dobyvačné války. Naši předkové se museli po kolena brodit v krvi aby tuto expanzi zastavili a zachovali západní hodnoty na svém území. Ještě v první polovině 19. stol. severoafričtí piráti unášeli do dosti krutého otroctví desetitisíce evropanů jejichž osud, zvláště žen, byl tragický. Až obsazení Alžíru Francií tomu učinilo přítrž. Turecké vraždění obyvatel Evropy je, jak se zdá zapomenuto.
 10. Být humanistou není žádná povinnost, zvláště v případě kdy se jedná o příslušníky etnik s naprosto odlišnými kulturními zvyky nepřátelskými naší kultuře. Pokřik všech zastánců multikulti že se jedná o rasismus, fašizmus a podobně je třeba odmítnout. Segregace ve společnosti a v etnickém či národním soužití je jak nám vývoj ukazuje naprostá nutnost. Můžeme samozřejmě provozovat nějaké zdvořilostní styky, nikdo nemá právo ponižovat někoho kvůli jeho barvě či původu ale také nemůže mít povinnost brát cizí problémy na svá bedra.

Pokud pane Štětino někoho, kdo nevyznává vaše názory posíláte na okraj společnosti, zcela ignorujete fakt, že každý má právo se rozhodovat tak jak uzná za vhodné. Já sám bych nikdy o pomoc nikoho nežádal, nevyžádanou nepřijal a rozhodnutí jestli někomu pomohu je pouze moje rozhodnutí a nikoli nějaká společenská povinnost.
Osobně si myslím, že uprchlická vlna je pouze obrovský kšeft pro spoustu "humanitárních" organizací které tak pumpují veřejné peníze ve svůj prospěch. Ještě žádný z těchto multikulti spolků nezveřejnil fakt, že z peněz vydaných na "humanitární" pomoc si pro svoji potřebu ponechávají 60%. Proto je toto stěhování národů hlavně organizováno....


Jindřich Čech, sociální sítě FB

WC Story . A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

 „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

Není to nové, ale je to pořád aktuální a originální.

Akce - ženy na veřejných WC.
Úroveň v metru v Praze je zoufalá. Obtěžují tu ve smradlavém prostředí různá individua a nelze se divit, že chlapi chodí ke stromečkům v parku nebo do podjezdů domů...

Zoufalá žena na veřejném WC
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”
Pak mi ukázala záchodovou „pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto „pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít” na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí..., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná” hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala” a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou...

Ale vraťme se ke dveřím... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici”...

Úleva... Áhhhhhh... Ještě větší úleva... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici”, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ještě kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.

Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOO!!!”

Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm... che!

Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout...”, tahle katastrofa tím ještě nekončí... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho..., možná ho budete potřebovat!” a vyjdeš ven.

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal.
„Proč ti to tak dlouho trvalo?” zeptá se tě naštvaně.
„Bál jsem se o tebe... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo..., ale nezvedalas to!”
A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!”.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

Můj pohled na svět od vánoc do Nového roku

Zasněžené údolí

Uteklo to a překulil se čas přátelé, byl jsem na cestách a tak jste tu přišli o krásné pohodové vánoční video. Ta hudba jak už to o Vánocích bývá je taková komorní, svátečně laděná.
Přejme si všichni v jednu chvíli (ať to má sílu) něco co chceme dokázat, mysleme na toho koho chceme potěšit, koho chceme vidět po celý rok a s kým chceme nebo musíme žít...

Vánoční video.

Myslím, že tato hudba a videoklip dokáže přinést do duše smír nejen o Vánočních svátcích, ale kdykoliv. Pokud je vám smutno, máte stres, nejprve změřte krevní tlak, spolkněte antihypertensiva pokud je užíváte, nebo panáka při nízkém tlaku (kafíčko také se hodí).
Pak rozjeďte to video.
Předehra má být, příprava odpočinku, relaxace a premedikace organismu. Znáte to, ne?
Už jsem to někde popsal, jak nastartovat....řekl bych, že odkaz je tady!

O tom co se právě ve světě děje co je vytrženo ze smetiště internetu. Čemu lidé věří?

Motorkář věří pouze své mašině a image 

Připravil jsem

pro vás, co čtete tyto stránky převzatou úvahu, kterou byste na smetišti internetu možná minuli (je to něco jako fejeton a to Karel Steigerwald umí)
Zaujalo mne co píše Karel Steigerwald ...převzato z webu www.virtually.cz

Smutný pohled na všežravé dvojnožce 

Čemu lidé věří?

Američani na Měsíci nikdy nepřistáli. Zato dvojčata v NY si srazili k zemi sami. Svět řídí dvanáct skrytých židovských mudrců. Lidé vůbec mají různou rasovou hodnotu, Němci nejvyšší. Komunismus nastolí ráj na zemi. Bůh stvořil i Petra Hájka. Ovšem nejen jeho. Ale některé lidi stvořila opice. Praotec Čech byl na Řípu. Zavedení třicetikorunového poplatku zvyšuje úmrtnost kojenců. Svoboda je poznaná nutnost.
Bohatství vzniká zvyšováním státního dluhu. Hitler dožil v Argentině. Zdravotnictví a školství jsou zdarma. Bohatí lidé jsou darebáci. Sovětský svaz spasí svět a zavede ráj na zemi. Někteří psi rozumějí lidské řeči, ale sami naschvál mlčí. Gorbačova řídila FBI. Dubčeka taky. Plus Mosad. Američani skrývají v mrazáku mimozemšťana. Ropné koncerny tají v trezorech motor, který jezdí na vodu. Vše na světě je spojeno nitkami, za které tahají zednáři, komunisti, Al-Kajda, případně i romský král nebo nadnárodní koncerny.

Tomu všemu věří lidé. Možná miliony lidí.

Existují stovky dalších teorií, věd, kombinací nesmyslů a výroků, kterým se věří. Stačí číst předvolební hesla. Normální je nekrást. Omyl, normální je krást, každý to ví. Volební kampaně předvídají, že politické strany jsou schopné zařídit lidem blahobyt. Opak je pravda, činnost politických stran vede ke snížení blahobytu. Někdy malému, jindy velkému, podle aktivity partají. Blahobyt si lidé zařizují sami, bez nich. Ale většina lidí to od nich žádá a očekává, třebaže dobře vědí, že vlády se skládají z pitomců.

Proč se však věří, že tito pitomci mohou způsobit blahobyt, je záhadné.

Lidé prostě nejsou žádní racionální tvorové s mozky. Jsou to všežraví živočichové, žene je lačnost a raději uspokojují své emoce než svůj rozum. Pokud nějaký mají.

Politika je činnost, která právě s emocemi pracuje. O rozum se opírá sem tam někdo, většina politiků ráda pracuje s hloupostmi, kterým ty emocionální uzlíčky nervů s chutí naletí. Věří se ve šrotovné, že přinese pokrok a blahobyt, ačkoliv je to nesmysl pochopitelný každému, kdo se na minutu zamyslí. Lidé myslí, že přemisťování veřejných peněz, výnosů z daní, vládami z místa na místo je zdrojem blahobytu.

 Každý chápe, že když okrade člověk člověka a za získané peníze si koupí auto, okradený nezbohatne. Když to udělá vláda, i myslitelé větří zlepšení hospodářských poměrů v zemi. Přesto se šrotovným lidé vážně zabývají. Je to jako debata o existenci čarodějnic.
Když se lidem řekne, hoši, bude líp, stačí jen, abyste mě zvolili, uleví se skoro všem. Jako když hořely čarodějnice, což mělo odstranit mor a zahnat ďábla, který podobně jako bezplatné zdravotnictví nikdy neexistoval. Určité zlepšení však vidět je: plundrovat státní rozpočet a zadlužovat státní pokladnu je vůči lidem milosrdnější než upalovat poplatníky jako čarodějnice. Ostatně blahodárnost státních dluhů je velmi rozšířené bláznovství. Spousta lidí věří, že i jejich vlastní dluhy jsou příslibem blahobytu.

Smát se lidem, kteří nevěří v přistání na Měsíci, není správné. Podobným bláznovstvím je zamořené celé lidstvo, ale nikdo to nechce vidět.

Fanatismus Al-Kajdy je u nás v opovržení, ale je to jen půl století, co komunisti vraždili hlava nehlava lidi z podobných důvodů.

Zdroj: http://www.virtually.cz/index.php?art=18987

Čtěte více
např. "Věřím, protože to je absurdní" na webu je tu hledání, najde podrobnosti...!