Myslíte si, že není Seneca aktuální? Zkuste nahlédnout do knihy O dobrodiních

Holubí momentka obrázek

Seneca je stále aktuální, možná dnes nejvíce. Sledujete přece jaká je morálka české společnosti po revoluci, jak "blbá" nálada nás všechny dusí. Jak pronikají hlupáci a deprivanti do politiky, medií, internetu a agresivita se zvětšuje - to není žádné dobrodiní ani ctnost. Úvodem něco z historie:

Lucius Annaeus Seneca
Narodil se kolem roku 4 př. n. l. v hispánské Cordobě. Po roce 10 n. l. studuje v Římě, poslouchá stoiky Sotiona a Fabiana a pythagorejce Attalu.
- 14 n. l. umírá Augustus, vlády se ujímá Tiberius
- 26 n. l. odjíždí Seneca na zotavenou do Egypta. Studuje mravy a náboženství, píše svá první pojednání.
- 31 n. l. se vrací do Říma, kde začíná jeho politická kariéra.
- 37 n. l. umírá Tiberius, vlády se ujímá Caligula, ten je roku 41 n. l. zavražděn, k moci se dostává Claudius.
Pro údajné pletky se sestrou zavražděného Caliguly je Seneca vyhnán na Korsiku (41 - 49 n. l.). Tam píše své konsolace - Útěchu pro Marcii, Útěchu pro matku Helvii a Útěšný list Polybiovi. Zde také vzniká Senecovo pojednání O krátkosti života.
- 49 n. l. Claudius se žení s Agrippinou mladší, matkou budoucího císaře Nerona. Na její přímluvu se Seneca vrací do Říma. Vychovává malého Nerona.
- 53 n. l. Neronův sňatek s Octavií
- 54 n. . Claudius otráven svou manželkou, Nero se stává císařem. Záhy je Seneca zvolen konzulem, píše pojednání
O mírnosti a O šťastném životě.
- 59 n, l. na Nerův příkaz zavražděna jeho matka, Seneca je považován za spoluviníka. Píše pojednání O duševním klidu a O prozřetelnosti. Roku 62 n. l. odchází Seneca do ústraní, věnuje se Listům Luciliovým a Otázkám přírodovědným. Posléze vzniká kniha O dobrodiních (64 n. l.). Roku 65 n. l. je Seneca Obviněn z účasti na spiknutí proti Neronovi a na rozkaz císaře musí spáchat sebevraždu.

***
Kniha vznikla ve velice špatném politickém klimatu Říma na počátku našeho letopočtu, kdy ve městě panovalo zlo a chaos. A možná právě proto psal Seneca o ctnosti a dobrodiních. Chtěl, aby lidé uchopili život do svých rukou a změnili ho k lepšímu. Určitě by bylo zajímavé zjistit, kolik lidí tehdy Senecova kniha zaujala natolik, že si ji přečetli. A kolik lidí oslovila a přiměla je stát se ctnostnějšími? Jak vůbec mohli přijmout rady filosofa, který hlásal něco jiného, než jak žil? A jak toto dílo můžeme přijmout dnes my, lidé jednadvacátého století?

***

V současnosti prochází lidská společnost obdobím dokonalé modernizace, kdy stroje pomalu ale jistě začínají vykonávat veškerou činnost za člověka. Věda a technika letí vpřed, počítačové sítě zaplavují celou naší planetu. Realita se tak začíná přesunovat na televizní obrazovku. To s sebou přináší i odcizení se člověka sobě samému. Lidé ztrácejí z nedostatku času živý kontakt s druhými , pozapomínají na svoji přirozenost. Přesto, že se takto vzdalují, není jisté kam. Co je pro dnešního člověka tolik důležité? Především moc, kterou získají pomocí dostatečného přínosu financí. Lidé se přibližují ke svým cílům bezmyšlenkovitě, co se týče lidskosti, a když se občas nad sebou pozastaví, vidí kolem spoušť. Hledají-li přátele, nalézají jen figurky na šachovnici. Kterou z nich mají táhnout a jak? Člověk se cítí najednou osamocen. Je sice zahalen penězi a mocí, ale strádá. Chybí mu lidský člověk (lidství).
Ale než se stačí nad tím pořádně zamyslet a vzít tento fakt vážně, už se opět nachází v běhu pracovních povinností a zapomíná. Čas však zatím neúprosně ubíhá. Člověk potom na sklonku svého života jakoby procitne a pozná, že navzdory své hmatatelné moci je plný bezmoci nad tím, 
že nestihl žít.