ČESKÝ WEB: Svět internetu a sociální sítě

ČESKÝ WEB: Svět internetu a sociální sítě: "Mimo jiné technické počítačové řešení dotazů internetových analfabetů (BFU) i pokročilých návodů z oblasti počítačové problematiky, mělo forum zajímavá a motivující k návštěvnosti - témata sociální (přátelská) stmelující komunitu zapínající denně online přístup na toto forum. Odklon od tohoto přístupu a svobodnějšího pohledu na svět internetu a sociálních sítí (Facebook, Twitter) mne překvapil svou nezralostí (opatrností), zřejmě technoidní zúžený rozhled. 
Sociální přístupy jsou motivovány především možností více komunikovat a odkazovat na to co se líbí, co chtějí sdílet mladí uživatelé."

Kominík přináší štěstí

Cesta ke komínu

Podle nového zákona o požární bezpečnosti musí od 1. ledna každý komín alespoň jednou za rok zkontrolovat kominík. Týká se to rodinných a bytových domů, ale také chat a chalup.

Oproti dosud platné vyhlášce se výrazně zmírní požadavky na kontroly spalinových cest. Zatímco dnes je v případě komínu s výkonem do 50 kW povinnost provádět kontrolu šestkrát ročně, podle nového nařízení budou stačit čištění pouze tři. V případě plynných paliv budou provozovatelé povinni čistit nebo kontrolovat spalinové cesty pouze jednou ročně bez ohledu na výkon připojeného spotřebiče.


Komíny si mohou majitelé nemovitosti čistit svépomocí, jednou za rok si ale musí domů pozvat kominíka, který jim udělá odbornou revizi. Oproti dřívějšku, kdy stačilo vystavit pouze stvrzenku, musí nově vyplnit zprávu o kontrole. Slouží k tomu formulář, který je přílohou nového předpisu.

Tomu, kdo si kontrolu nezajistí a vyhoří kvůli špatnému komínu, hrozí nově pokuta až 25 tisíc korun a také výrazné krácení plnění pojistné události.
Kontroly komínů se provádí buď vizuálně, kdy komín zkontrolujeme, zda správně pracuje, vyčistíme, nebo pomocí komínových kamer. Ty se používají v případě hlubších kontrol především starých domů. Běžná kontrola a čištění přijde zákazníka na zhruba 500 korun za rok, u hlubších kontrol a při použití kamer až na tři tisíce korun.

Pravidelnou kontrolu komínů byli majitelé domů povinni provádět i v minulosti, velká část z nich se ale podle toho neřídila. Podle statistik hasičů se podceňování revizí nevyplácí.

 Nejčastějšími příčinami požárů komínů bylo zažehnutí sazí, špatné spáry v komíně, zazděný nebo přizděný trám, nevhodná konstrukce komínů a odvod spalin.

Proč kominík přináší štěstí?
Traduje se, že je to z dob Marie Terezie :
To, že kominík přináší štěstí, není žádnou novinkou. Rychlé hledání knoflíku na oblečení a zklamání, když se žádný nenajde, zná každý. Ještě účinnější ale je si na kominíka přímo sáhnout. Ovšem ono je to s tím trošku jinak. Mezi kominíky se traduje, že za celou pověrou stojí samotná Marie Terezie. Na zámeckém dvoře údajně potkala dvorního kominíka a zeptala se ho, jestli vyčistil všechny komíny. Když odpověděl, že ano, ověřila si pravdivost jeho tvrzení tím, že rukou přejela jeho oděv. A když její ruka zůstala černá, řekla kominíkovi: "Máš štěstí".

Postraumatická stresová porucha

Posttraumatická stresová porucha

Racek v letu pro krmení zachytit fotoaparátem to uklidňuje napětí

Rozhodně se tématu nevyhýbejte, nikdy nevíte, kdy a jak do ní vlítnete taky, čeká na každém rohu - doslova. Co to s vámi udělá, čtěte v rozpravě autora. K článku použity odborné i vědecké závěry.

Tak jdem na to. Posttraumatická stresová porucha - rozklad a význam. Slovo po rozložení už napoví. Post = latinsky po. Trauma = zranění, úraz ! A dovodili jsme o čem to je.
Lékaři začali pozorovat toto onemocnění nejprve u vojáků (1. a 2. světová válka) Tehdy to pojmenovali "bojová únava" Posttraumatická stresová porucha je stav dospělého člověka i dospívajícího i dítěte, kteří prožili traumatizující událost (bezprostřední ohrožení na životě, úraz a pod.)

Příznaky posttraumatické stresové poruchy (Posttraumatic Stress Disorder):

- Opakované stresující vzpomínky na události (vizualizace myšlenek a vjemů)
- Opakované, stresující sny v nichž se objevuje traumatizující událost, u malých dětí děsivé sny , zvané noční můra
- Jednání a pocity, že se událost vrací (iluze a halucinace) při probouzení nebo požití alkoholu
- intensivní prožití stresu při kontaktu s podněty připomínající zraňující událost

Porucha se často projevuje poruchami spánku, soustředění nebo úlekovými reakcemi. Současně s PTSD se může vyskytovat i deprese, generalizovaná úzkostná porucha, OCD, agorafobie, depersonalizace nebo různé závislosti. Rozlišuje se akutní reakce na stres (příznaky trvají méně než 3 měsíce) a chronická PTSD (příznaky trvání déle než 3 měsíce).
Ke vzniku posttraumatické stresové poruchy může dojít následkem situací ohrožujících postiženého nebo jeho blízké (např. válka, povodně, požár, těžký úraz, autonehoda, znásilnění, únos, život ohrožující choroba) nebo v důsledku změn v mezilidských vztazích a sociálních rolích (ztráta zaměstnání, nevěra partnera, rozvod).

Posttraumatická stresová porucha vzniká nejčastěji u jedinců pod stálým psychickým nebo fyzickým tlakem po nečekané události katastrofického rázu (válka, dopravní nehoda, znásilnění či jiný kriminální čin, povodně), kterou zde nazýváme stresorem. Po takovéto události se může rozvinout nejprve akutní reakce na stres, charakterizovaná ustrnutím, dezorientací, omezením pozornosti, v pozdějším stádiu pak apatií nebo naopak hyperaktivitou. Tuto reakci lze často snadno během několika dnů překonat.
Porucha se rozvíjí jen u části lidí vystavených stresoru (hovoří se o 20-40 % obětí). Projeví se znovuprožíváním události v myšlenkách nebo snech.
Pacient se často vyhýbá místu nebo situaci připomínající nehodu. Nevzpomíná si na některé podrobnosti či dokonce na celé období, má obtíže s usínání a spánkem, bývá podrážděný, mívá návaly hněvu, potíže s koncentrací a trpí nadměrnou úlekovou reaktivitou. K rozvoji těchto příznaků dochází nejpozději do 6 měsíců po události a symptomy trvají nejméně jeden měsíc.

Terapie je důležitá:
k léčbě se používá psychoterapie a farmakoterapie. Co se týče léků, podávají se hlavně antidepresiva SSRI (selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu) a MAOI (inhibitor monoaminooxidázy). Ukázalo se, že podávání anxiolytik není tak úspěšné, přestože se také mohou v akutních případech používat. Jako první pomoc lze podat benzodiazepiny. Významnou roli v léčbě posttraumatického stresového syndromu hraje také placebo. Zajímavé bezesporu je, že podávání neúčinných látek je prakticky stejně úspěšné jako podávání běžně užívaných léků s guanfacinem či clonidinem.

Nejdůležitější je ovšem proces psychoterapie, neboť pacient se musí s nešťastnou událostí srovnat a začlenit se znovu do běžného života. Zde se poněkud liší přístup k dětem a přístup k dospělým. Děti totiž často trpí tím, že dospělí o jejich neštěstí nemluví, aby dítě snadněji zapomnělo. Potlačované emoce však způsobují napětí, se kterými se dítě musí v tomto případě vyrovnat samo. Vnitřně totiž chápe, že s ním rodiče, případně ostatní dospělí nechtějí o prožité události hovořit. Proto musí psychoterapeut dobře zanalyzovat situaci a zvolit správný postup léčby.

Zdroj: znalostní databáze autora, Wikiscripta Medicina

Vaříme s kočkou Simon's Cat

I perský kocourek se olizuje na zahrádce

Smažené mleté maso s bramborem

Recept je jednoduchý, na pánvičce necháte osmahnout cibulku, k ní přimícháte mleté maso. V hrnci uvaříte nakrájené brambory, které uvařené rozšťoucháte a smícháte s máslem.
Maso na pánvičce okořeníte grilovacím kořením (karí), pokud pustí hodně šťávy, tu slijete - můžete pak použít místo másla do brambor.
Poté už jen smícháte rozšťouchané brambory s osmaženým mletým masem a ozdobíte zeleninou.

Poznámka: někde jsem to četla na netu, vyzkoušela a...je to chutné. I rychlé jídlo.

Simon's Cat 'Cat Man Do'

Matka, máma, maminka s příchodem roků

Šťastné dětské oči mámy zásluha

Co je to a kdo je to máma podle věku:

4 roky - máma ví všechno
8 let - máma ví hodně
12 let - máma neví všechno
14 let - máma neví nic
16 let - máma je nula
18 let - je z jiný doby
25 let - máma to možná ví
35 let - než se rozhodnu, zeptám se mámy
45 let- ptám se sám sebe, co by si o tom myslela máma
75 let - jak rád bych se zeptal mámy na to, co si o tom myslí!

POHÁDKA: Honza a Jenovéfa

Honza byl šikovný chlapec

POHÁDKA: Honza a Jenovéfa:

 "Byli jednou jedni rodiče a ti měli syna. Jmenoval se Honza. Honza byl šikovný chlapec. Měl se k práci, byl na rodiče milý, choval se pěkně také k ostatním lidem. Rodina to ale byla chudá.
Proto tatínek jednou řekl Honzovi: „Honzo, jsi už skoro dospělý, tak běž do světa a najdi si tam lepší živobytí. Ale nezapomeň tam na nás a dojdi nás navštívit.“ Honza se rozhodl, že půjde za týden. Do té doby mu maminka všechno nachystala. No nebylo toho moc. Oblečení si vzal jen, co měl na sobě, na zimu, že si má za vydělané peníze něco koupit....

Dostal také uzlíček, ve kterém byly buchty."

POHÁDKA: Vánoce s pohádkami

POHÁDKA: Vánoce s pohádkami: "Štědrý večer zpříjemní ČT divákům čertovskou pohádkou Peklo s princeznou s Jiřím Mádlem v roli netradičního prince, tvrdohlavou princeznou Terezou Voříškovou a spoustou pravých a nepravých pekelníků. O den později nasadí romantickou pohádku o školních problémech nejmladších příslušníků královských rodin Škola princů s Matoušem Rumlem, Sarah Havačovou a Jiřím Lábusem v hlavních rolích."

Můj pohled na svět o tom co se kolem nás děje. Nihil novi sub sole! Nic nové pod sluncem. Prozíravé, živit se tím. Chytře. Šikovně. Chytlavou sugestivní nabídkou...po provedení úkonu nedostanete nic.

Crocodille Dundee není hlupák vyzná se i v civilizaci

Můj pohled na internet, reklamu a hloupé lidi co hýbou penízkami

Internet skutečně dělá z lidí hlupáky
(obrazně řečeno) Podnikaví lidé a podvodníci ví své. Hlupáci existují co svět světem stojí. A dá to toho dobře využít. Zejména na sociálních webech, jako je Facebook!

Světe div se.! A opět se div. Nihil novi sub sole! Nic nové pod sluncem. Prozíravé, živit se tím. Chytře. Šikovně. Chytlavou sugestivní nabídkou...po provedení úkonu nedostanete nic. NIC.

Ani to nepoznáte, když jste blbí a je vám to možná jedno. Nezapálí to. Neškrtne. Ani jako sirka. Malým plamínkem. Chtěl jsem pár screenshotů foto sem dát. Nedám. Škoda práce. Stejně to nedojde na správnou adresu. Hlupka toto přece nečte. Není to ta správná adresa a není tak šikovně adresné na cíle co hýbou penízkami tam dole.

Ale reklama ano!

Ta je adresní, cituji z webu:
„Předpokládáme, že vyhledávače placené z reklamy budou z definice příznivě nakloněny inzerentům a již méně zájmům spotřebitelů. Praxe, podle níž se první místo ve výsledcích internetového vyhledávání prodává, je obzvlášť záludná, protože uživatelé mají malou možnost vědět, jestli si dotyčný odkaz zaslouží na prvním místě být či nikoli.“ Tak praví dvanáct let starý text, jehož společnými autory byli zakladatelé společnosti Google Sergej Brin a Larry Page.

Od roku 1998 se poměry jaksepatří změnily. Přesněji řečeno, změnily se poměry v Googlu, ne ten fakt, na nějž oba bystří mladíci v předcházejícím odstavci upozorňovali. Google a jeho konkurenti dnes výsledky vyhledávání prodávají zcela běžně a umisťují reklamu všude, kde to jen trochu jde. Jestli jejich vyhledávač zvýhodňuje inzerenty i jinak, nemáme ponětí, protože nevíme, jak funguje onen proslulý firemní algoritmus; můžeme v tom šéfům Googlu buď věřit, nebo ne.
Poté, co Google převzal distributora webové reklamy DoubleClick, se de facto stal na netu největší inzertní firmou. Odtud také plyne drtivá většina jeho příjmů. „Jsme teď firma přes reklamu,“ radoval se letos v rozhovoru pro The Guardian výkonný ředitel Googlu Eric Schmidt. Jaké světlo to vrhá na jeho jiný výrok, totiž „chci, aby vám náš vyhledávač nejen našel, co hledáte, ale aby vám řekl, co budete chtít udělat potom“, si každý může domyslet sám.

Google si nás zmapuje pomocí Tricykle

Běžný versus reklamní obsah
Zhusta tak ovšem nečiní. Řeknete si, že se sice možná nevyznáme ve vrtoších googlovského algoritmu, ale kdo není slabomyslný, inzerát pozná. Skutečnost vypadá jinak. Pew Internet and American Life Project renomovaného výzkumného ústavu Pew Research Institute zjistil, že jen necelá pětina Američanů bezpečně rozezná běžný obsah internetu od obsahu reklamního.

Jen 38 procent lidí rozumí označení inzerce („sponsored links“ u Googlu, „sponsored sites“ u MSN, „sponsor results“ u Yahoo!). A pouze necelá polovina z uvedených 38 procent – tedy lidí, kteří mají jakés takés ponětí o tom, že se na webu inzeruje – je schopná rozeznat, které odkazy jsou placené a které ne.

Pětačtyřicet procent lidí, kteří vyhledávače používají, přitom tvrdí, že by je používat přestali, kdyby měli důvod si myslet, že jeho výsledky jsou komerčně ovlivněné. Dvaadevadesát procent lidí je ovšem se „svým“ vyhledávačem spokojeno.
 Tedy: sedněte za volant, zavažte si oči a jeďte stovkou. Budete pořád jednat racionálněji než běžný uživatel internetu.
Znamená to, že snad lidé zasednutím ke klávesnici a monitoru automaticky přicházejí o polovinu svého IQ? Je to nadsázka jenom zčásti. Americký spisovatel Nicholas Carr hledal na řečenou otázku odpověď společně s neurologickými kapacitami těžkého kalibru (jména Michaela Merzenicha nebo laureáta Nobelovy ceny Erika Kandela skloňují znalci s velkým respektem), až to vydalo na letos vydanou knihu Mělčiny: Co internet dělá s naší myslí.

Jsme jen stádo ovcí?

Výsledek? Zjednodušeně řečeno, lidé byli po tisíciletí zvyklí informace třídit, aby byly v případě potřeby dostupné. I proto zhruba podobně funguje ukládání informací v našem mozku. Vyžaduje to jistý stupeň analytické schopnosti. Naproti tomu internetový vyhledávač používá pouze obrovský seznam informací netříděných; projede je neuvěřitelně rychle algoritmem – a tumáš výsledek.

Jestliže tvůrci algoritmu museli analyticky myslet až až, uživatelé nic takového nepotřebují. Vtip je v tom, že podle toho také vypadá jejich (náš) mozek. Přizpůsobuje se požadavkům na rychlé zpracování množství informací z různých zdrojů. To přizpůsobení však jde na úkor schopnosti soustředění, analýzy a hlubšího myšlení vůbec.

Kruh se tak uzavírá. Gigantická reklamní společnost ovládá tok informací, jež nám dává k dispozici, stejně jako například ruský prezident drží ruku na kohoutku se zemním plynem proudícím do poloviny civilizovaného světa.
 (Jak je Google doopravdy mocný? Pro ilustraci, jeho inzeráty jsou na 85 procentech veškerých existujících internetových stránek.) A zároveň s rostoucí mocí Googlu klesá naše schopnost vůbec rozpoznat, že se něco takového děje.

Google chlapci vy to děláte dobře! 

Ale i se přiživíte na tom co my napíšem. Plníme ten net svými myšlenkami, svou prací a potem. Zpracováváme informace, skládáme údaje i bavíme se na Facebooku. Doporučujeme. To se mi líbí. I like it od facebooku je podobné myšlení a konání a reklamy jen kvetou okolo povídání přátel. Jsou cílené.
Povídáte si o autě. Reklama nabídne auto. Prodej. Opravy, bazary. Pneumatiky přezout na zimu. Máte přístup k penízkům, kreditky a málo času. Jsme tu pro vás. Klikněte odešlete, objednejte - provedeme za vás.
Jak snadné. A vychytralé...!.......!

ČESKÝ PORTÁL: WC Story. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

Dá zapomenout a osvěží koupel story

ČESKÝ PORTÁL: WC Story

Není to nové, ale je to pořád aktuální a originální. Akce ženy na veřejných WC. Úroveň v metru v Praze je zoufalá. Obtěžují tu ve smradlavém prostředí různá individua a nelze se divit, že chlapi chodí ke stromečkům v parku nebo do podjezdů domů...

Zoufalá žena na veřejném WC

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”
Pak mi ukázala záchodovou „pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.


Celý text článku pokračuje v odkazu ....

Obhajoba stáří

Babička z pohádky sůl nad zlato

Pokud čteme řeč Cicerona a sledujeme jeho myšlenky a rozhovory s přítelem, nevycházíme z údivu.
Snad jakoby řeč byla pronesena včera, nebo ji slyšíme dnes, tak je aktuální.
Nechme pletichaření a neplodných diskuzí mezi tupci, probírejme se moudrými myšlenkami věků co pro nás přináší do dnešní doby bohatství informací o stáří nebo o přátelství...
Obhajoba stáří a něco o duši:
"Duše tedy vnímá svůj pohyb a současně s ním vnímá i to, že se pohybuje svou vlastní silou, a nikoli cizí, a že se nemůže stát, aby sama sebe někdy opustila."
A tak je dokázána věčnost, ledaže bys proti tomu něco namítal.
Duše má především paměť, která je nekonečná a objímá nesmírné množství věcí. Platón tvrdí, že je vzpomínkou na život dřívější.
A protože nic, co se jeví smyslům, není trvalé...nemohla tyto poznatky získat duše uzavřená v těle, ale jejich poznání si přinesla s sebou.
Původ duší nelze najít na zemi. V duších není nic smíšeného a složeného, nebo takového co by se jevilo jako vyrostlé nebo vytvořené ze země, a stejně tak nic vlhkého plynného nebo ohnivého.
V těchto prvcích není totiž nic, co by mělo schopnost pamatovat si, myslit a uvažovat, co by uchovávalo minulost, předvídalo budoucnost a dokázalo obsáhnout přítomnost. To jsou vlastnosti pouze božské a nikdy nebude možno zjistit , odkud odjinud by mohly přijít k člověku , ne-li od božstva.

NINIVEWEBSITE: Přírodní úkaz zde se zastavte ...

NINIVEWEBSITE: Přírodní úkaz zde se zastavte ...: "Snímek si zvětšete kliknutím na něj a zastavte se, přemýšlejte,
a uvidíte víc, zapojte fantasii, uvidíte co všechno vypráví příroda
o vás ,vaší duši, přáních, představách, snech, budoucnosti a přestanete
věřit astrologii...tady ,jak vidíte a promysleli jste to...je všechno co můžete
potřebovat i co možná chybí."

Marcus Tullius CICERO : Tuskulské hovory

Marcus Tullius CICERO : Tuskulské hovory 

Panorama Zürich Švýcarsko

Laelius O přátelství:

Objevuje-li se to u zvířat žijících ve vzduchu, ve vodě i na zemi, krotkých i divokých, že především milují sama sebe (tento cit vzniká v každém živém tvoru současně s narozením), potom že pátrají po tvorech téhož druhu a vyhledávají je, aby s k nim přidružila, to všechno činí s touhou a jakousi obdobou lidské lásky, oč více se něco takového děje působením přírody v člověku!
Sám sebe miluje a hledá druhého, s nímž by duševně splynul, takže by tatřka vznikla jediná duše ze dvou.

KOČKY SOBĚ: Když je klukům patnáct let

KOČKY SOBĚ: Když je klukům patnáct let: "Když si kluci poprvé
všimnou barvy dívčích očí,
začínají verše psát
a ty nikdo nesmí číst....

...Je to báječný a čistý svět
když je klukům 15 let,
kdy nechtějí se zpovídat
a odmítají jíst....."

REPORT NEWS: O2 a technologie UMTS/HSDPA

REPORT NEWS: O2 a technologie UMTS/HSDPA

Roxette - Listen to Your Heart

It´s my favorite Song!

Přátelství oblázků

Roxette - Listen to Your Heart

Amicus - latinsky přítel - Stránky přítele George

Laelius o přátelství - Tuskulské hovory

Objevuje-li se to u zvířat žijících ve vzduchu, ve vodě i na zemi, krotkých i divokých, že především milují sama sebe (tento cit vzniká v každém živém tvoru současně s narozením), potom že pátrají po tvorech téhož druhu a vyhledávají je, aby s k nim přidružila, to všechno činí s touhou a jakousi obdobou lidské lásky, oč více se něco takového děje působením přírody v člověku!
Sám sebe miluje a hledá druhého, s nímž by duševně splynul, takže by tatřka vznikla jediná duše ze dvou.

Marcus Tullius CICERO : Tuskulské hovory
 

Sdílet

Úvodní sdělení autora a přivítání přátel Kéž nám to spolu šlape, tak jako dříve. Queen Love of My Life

Dobrý vítr do plachet autore

Úvodní sdělení autora a přivítání přátel i sama sebe. Chvála autora.

Buďte vítáni !

Pro navození nálady vám a sobě pro publikování a přání hodně úspěchů chlapče. Kéž nám to spolu šlape, tak jako dříve.
Queen Love of My Life

Přítel na bloggeru Google.

Ten svět je ale zajímavý...prozradí dětské oči

 Co vidí dětské oči?

Dokud miminku nezesílí oční svaly, nestává se často, že by zaostřovalo tak, aby vidělo do různých vzdáleností. Umí to, ale zatím na to musí vynaložit příliš velké úsilí.
Potíže mu nedělá zaostřit do vzdálenosti asi 25 cm od kořene nosu. V této vzdálenosti vidí předměty jasně, ty vzdálenější už rozmazaně. Proto, když na něj mluvíte, musíte se dostatečně přiblížit a pokud jej necháte ležet samotné v postýlce, měli byste umístit do vzdálenosti 25 cm nějaký předmět, hračku, jasných barev.

Děti v tomto věku milují pozorování kontrastních předmětů. Nejvíce se jim líbí kombinace jasné barvy s bílou, například černobílá šachovnice. Přednost dávají složitějším tvarům a předmětům.

Nejdůležitějším a nejoblíbenějším k pozorování je lidský obličej. Určitě si všimnete, že vás velice upřeně pozoruje. Neví zatím, že vy jste matka, ale zajímá jej jen váš obličej.
Stejně bude pozorovat také cokoliv, co obličej připomíná (namalovaný obličej, panenka).
Asi od tří měsíců rozezná skutečný obličej od napodobeniny a také rozezná cizí lidi. Zatím se jich nebojí, stále se na ně směje, ale na lidi, kteří jsou kolem něj pravidelně se směje o něco více.
Kolem dvanácti týdnů dítě poprvé objeví svoje ruce. Dokáže je dlouhé minuty pozorovat, hrát si s nimi, proplétat prsty, ohýbat je… Poté si je začne také „ochutnávat“. Prsty dumlá, prohlíží si je a znovu dumlá a tak pořád dokola. Je úžasné pozorovat, jak se miminko dlouho zabaví pozorování vlastních rukou.

V této době ještě používá miminko oči a ruce odděleně. Neumí odhadnout vzdálenost, nemá sladěné pohyby ruky a vlastně vůbec neví, že to co vidí, může vzít do ruky a hrát si s tím.

Mezi čtvrtým a šestým měsícem už umí dítě zaostřit na jakoukoliv vzdálenost a už také ví kde má ruku. Proto se už postupně učí koordinovat ruce a oči. V šesti měsících už se bude natahovat po hračce, kterou chce. Učí se chytit a držet předměty, přitahovat si věci k sobě a cvičí si koordinaci rukou a očí, která je důležitá pro celý jeho život…

AMICUS RES je úspěšná. Nová publikační část nastavena. Narodil se web co vrátí opět smysl slovům přátelství a přítel.

Přejme stránce úspěch a čtenost jako už živému dílu autorů...


Zdroj: Penelope Leachová Dítě a já

NINIVEWEBSITE: Barvy podzimu

NINIVEWEBSITE: Barvy podzimu

WC Story . A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

 „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

Není to nové, ale je to pořád aktuální a originální.

Akce - ženy na veřejných WC.
Úroveň v metru v Praze je zoufalá. Obtěžují tu ve smradlavém prostředí různá individua a nelze se divit, že chlapi chodí ke stromečkům v parku nebo do podjezdů domů...

Zoufalá žena na veřejném WC
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”
Pak mi ukázala záchodovou „pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto „pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít” na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí..., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná” hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala” a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou...

Ale vraťme se ke dveřím... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici”...

Úleva... Áhhhhhh... Ještě větší úleva... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici”, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ještě kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.

Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOO!!!”

Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm... che!

Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout...”, tahle katastrofa tím ještě nekončí... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho..., možná ho budete potřebovat!” a vyjdeš ven.

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal.
„Proč ti to tak dlouho trvalo?” zeptá se tě naštvaně.
„Bál jsem se o tebe... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo..., ale nezvedalas to!”
A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!”.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

CHCI AUTO: Za volantem

Miláčku, stal se problém....
Ne, nejsem v tom.

CHCI AUTO: Za volantem

Záznam telefonního hovoru blond řidičky uvnitř:


Miláčku
jsi to ty? Jak kdo volá? Já! Přece tvoje prdelka. Miláčku, stal se problém....
Ne, nejsem v tom. Miláčku, s tím tvým novým stříbrným Mičubiči bude něco v
nepořádku. Neee, cédéčko už nepřeskakuje. Tos opravil moc pěkně. Víš trochu se
odřelo. Ne cédéčko. Autíčko. Ne, rám i elektrony jsou v pořádku. Ale Mičubiči
je jako ohnutej. Jen trošku. Ze strany. Jak z který strany? Z obou stran
přece. Promáčknutý? A ty se ani nezeptáš, jestli se mi něco nestalo? Ty už mě
nemiluješ? Ne, nic se mi nestalo. Jsi tak pozorný, že se ptáš. Miluju tě. Já
vůbec nevím, jak se to stalo. To oni. Oni se na mně domluvili a schválně na mě
začali najíždět. Viděli ženskou za volantem a ...