![]() |
No comment.... |
(propagující černý rasismus) která se projevuje hlavně konzumací drog a vydávání kriminality za společenský odboj.
Stejně jako v šedesátých letech se mnozí touto chorobou nevyléčitelně nakazili, viz končícího prezidenta Obamu a chamtivou politickou dychtivku Hillary Clinton. Nejhorším aspektem politické korektnosti není ale podle jejích kritiků její pošetilost ale nedostatek tolerance a snaha potlačovat svobodu projevu.
Klasickou ukázkou daného trendu se stal návod "Jak postupovat v případě slovních útoků" sepsaný rektorem Connecticutské univerzity Johneem Cesteenem a publikovaný v tamějším Studijním programu pro rok 1989-1990. Casteen ve svém příspěvku naléhal na černochy, Hispánce a studentky, aby hlásili představitelům univerzity všechny hanlivé poznámky, které zaslechnou.
Kompetentním osobám které pověřil vyšetřováním takových deliktů naopak nařídil se vyhýbat všemu co by mohlo nařčeným pomoci hájit svá práva. Když nastoupil do své funkce prezident Ronald Reagan čelil nesčíslným urážkám, posměškům a pomluvám právě z těchto kruhů, stejně jako dnes Donald Trump. Byl osočován z hlouposti, jeho inteligence byla přirovnávána k šimpanzovi a snobsky se k tomto jednání přiřadila i západní Evropa.
Rusové tehdy jeho nástup uvítali, byli si jisti, že tento "prosťáček" pro ně nebude žádnou překážkou v jejich agresivních plánech. Reagan ovšem dobře věděl, že mezery ve svých znalostech nahradí kvalitními poradci a že ho příroda vybavila zdravým selským rozumem a uvědomoval si že to hlavní je nelavírovat, mít jasný a seriozní politický cíl a přímočaře k němu směřovat. K tomu mu značně pomáhal i jeho smysl pro humor. Když jej škodolibě jeden reportér požádal o podpis fotky na které Reagan pózoval se šimpanzem, Reagan mu vyhověl a na fotku připsal: já jsem ten s hodinkami....
Dnes také vytahují zhrzení milovníci neúspěšné kandidátky neustálé odsudky Donalda Trumpa, asi nejvíce mimo mísu je osočení ze sexismu. Nebyl to snad právě Bill Clinton který v této disciplině dokázal udělat největší ostudu v celé historii Bílého domu? A nebyla to snad jeho žena Hillary která se jeho prohřešky zamazávala a jeho obětem vyhrožovala? Stejné je to i s ostatními invektivami na Donaldovu adresu. Zásadním charakterovým rysem levice všech podob je totiž její lhavost a překrucování skutečnosti. V britském deníku Independet patřící ovšem ruskému majiteli, vyšel okamžitě po prohlášení spolupracovníka Rudi Giulianiho, který byl směrem k Rusku dosti tvrdý a smázl opět ruské naděje o přátelství Trumpa směrem ke Kremlu, článek o radosti Ku klux klanu z volby "bílého muže".
Pominu fakt, že klan je naprosto bezvýznamná partička na úrovni milovníků vojenské historie, která nemá vůbec žádný vliv. Ale tento případ skloňují ve všech pádech právě Demokraté a ve své lhavosti nemluví o tom, že Klan vznikl v jejich prostředí a ze členů Demokratické strany. Když druhá nejbohatší světová ekonomika hned po velké Británii, společnost amerického Jihu, se v důsledku občanské války zhroutila a z bohatých Demokratů ovládajících Jih se stala ze dne na den bílá nuzota navíc čelící útokům osvobozených otroků a potupné vládě úředníků Severu, stala se jako každá vrstva ze dna společnosti náchylná k tomu se ztotožnit s extrémními a patologickými představami o fungování světa.
Tato názorová hnusota kterou propagoval její teoretik Marx, totiž učení o nerovnosti ras, nutnosti vyhubení těch které nejsou tomuto učení přístupní (holocaust) a nadvládu méně schopných nad schopnějšími se hluboce vryla do srdcí levičáků, americkou Demokratickou stranu nevyjímaje.